Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

C-peptid

Lidský C-peptid je jednořetězcový polypeptid obsahující 31 aminokyselin. Spojuje řetězce A a B tvořící inzulín v molekule proinzulínu (prekurzor inzulínu), který je skladován v sekrečních granulích β-buněk pankreatu. Při biosyntéze inzulínu napomáhá tvorbě správné sekundární a terciární struktury hormonu. C-peptid a inzulín jsou vylučovány v ekvimolárních množstvích, C-peptid se však významně nezachycuje v játrech, ale je eliminován ledvinami, a proto v periferním oběhu přetrvává déle. C-peptid má tedy delší biologický poločas (> 30 minut) a menší fluktuace v porovnání s inzulínem (5 minut). Proto měření C-peptidu odráží sekreci inzulínu pankreatem přesněji než měření inzulínu. Koncentrace C-peptidu je navíc nezávislá na exogenním inzulínu a není ovlivněna interferencí autoprotilátek proti inzulínu indukovaných inzulínovou terapií. Průměrnou sekreci inzulínu z β-buněk lze monitorovat také pomocí stanovení množství C-peptidu vyloučeného močí za 24 hodin. Stanovení C-peptidu se používá jako test funkce β-buněk u lidí při různých onemocněních, včetně diabetu 1. typu, a jako pomocné vyšetření při diferenciální diagnostice hypoglykémie a nedovolené autoaplikace inzulínu. Nízké hladiny C-peptidu se očekávají při snížené sekreci inzulínu, např. při diabetu závislém na inzulínu (diabetes 1. typu, diabetes LADA - Latent Autoimmune Diabetes of Adults). Zvýšené hladiny C-peptidu mohou být přítomny při zvýšené činnosti β-buněk, např. při hyperinzulinismu a inzulinomech. Molární poměr C-peptidu a inzulínu lze použít pro odhad jaterní clearance, neboť při jaterní nedostatečnosti dochází k narušení metabolismu inzulínu, což vede k abnormálně vysokému podílu inzulínu v periferním oběhu.