Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

Kortizol

Kortizol je hlavní glukokortikoidní hormon vylučovaný kůrou nadledvin.
Mezi jeho fyziologické funkce patří regulace metabolismu sacharidů a distribuce elektrolytu a vody. Kortizol má také imunosupresivní a protizánětlivé účinky. U zdravých jedinců jsou hladiny kortizolu regulovány mechanismem negativní zpětné vazby, kdy kůra nadledvin reaguje na zvýšení hladin adrenokortikotropního hormonu (ACTH - Adrenocorticotropic Hormone) zvýšením sekrece kortizolu a hypofýza reaguje na zvýšení hladin kortizolu snížením produkce ACTH. Hladiny kortizolu v plazmě jsou nejvyšší ráno a jeho koncentrace se do večera sníží přibližně o polovinu. K významnému zvýšení hladin kortizolu dochází v těhotenství nebo při estrogenové terapii. Zvýšenou produkci kortizolu mohou způsobit i jiné podněty, například silný stres.
Měření kortizolu se používá k přímému monitorování stavu kůry nadledvin a k nepřímému hodnocení hyperfunkce nebo hypofunkce hypofýzy. Zvýšené hladiny kortizolu jsou spojeny s nádory nadledvin, nádory hypofýzy nebo ektopickými nádory  produkujícími ACTH. Nízké koncentrace kortizolu mohou indikovat celkovou hypofunkci nadledvin nebo narušení metabolické cesty biosyntézy kortizolu.  Většina kortizolu v plazmě je navázaná na proteiny a přibližně 1 % je vyloučeno v nezměněné formě do moči. Obecně se předpokládá, že koncentrace kortizolu v moči odpovídá hladině nenavázaného (volného) kortizolu v plazmě, který je biologicky aktivní. V případě nadprodukce kortizolu dojde k saturaci globulinu vázajícího kortizol do té míry, že se hladina nenavázaného kortizolu v plazmě disproporcionálně zvýší, což se projeví také nárůstem vylučování kortizolu do moči. Měření kortizolu v moči je citlivým ukazatelem při stanovení hyperfunkce nadledvin, např. Cushingova syndromu.
Koncentrace kortizolu v moči sbírané za 24 hodin není ovlivněna změnami hladiny kortizolu v průběhu dne, které se projevují při měření hladin kortizolu v plazmě. Měření kortizolu se často provádí společně s určitými „provokačními“ testy, které zjišťují, zda není narušená regulace na ose hypotalamushypofýza‑nadledviny. Patří mezi ně dexametazonový supresní test (DST), stimulační test ACTH a inzulínový provokační test. Tyto provokační testy se používají při diferenciální diagnostice Cushingova syndromu (nadměrná produkce kortizolu) a při stanovení Addisonovy choroby (nedostatečná produkce kortizolu).