Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

Protilátky proti tyroidální peroxidáze (anti-TPO)

V roce 1957 bylo poprvé prokázáno Trotterem a kol. a následně v roce 1958 ověřeno Roittem a Doniachem, že v krvi mnoha pacientů s Hashimotovou tyreoiditidou lze detekovat autoprotilátky proti jinému tyreoidálnímu antigenu, než je tyreoglobulin. Tento antigen byl nazván tyreoidální mikrozomální antigen a později se prokázalo, že většina, ne-li všechny anti-tyreoidální mikrozomální autoprotilátky rozpoznávají tyreoidální peroxidázu (TPO). TPO je glykoproteinový enzym navázaný na membránu, jehož molekulová hmotnost je přibližně 107 kD. In vivo jodizuje tyrozin při syntéze T3 a T4. Předpokládá se, že autoimunitní reaktivita vůči TPO je polyklonálního a heterogenního charakteru a že protilátky rozpoznávají minimálně šest antigenních determinant, které zahrnují jak konformační, tak lineární epitopy. Na rozdíl od autoprotilátek proti tyreoglobulinu (anti-Tg) fixují autoprotilátky proti TPO komplement, jsou potenciálně škodlivé a mohou působit jako patogeny při (destruktivním) autoimunitním onemocnění štítné žlázy. Protilátky anti-TPO se objevují často spolu s anti-Tg u většiny případů onemocnění Hashimotovou tyreoiditidou, primárním myxedémem a Gravesovou nemocí. Vztah autoimunitních onemocnění štítné žlázy k těhotenství se stal předmětem značného zájmu poté, co byly zaznamenány případy poporodní tyreoiditidy. Protilátky anti-TPO jsou prokazatelné ve většině případů poporodní tyreoiditidy a bylo zjištěno, že přítomnost autoprotilátek v raném stádiu těhotenství je spojena s vysokým rizikem asymptomatické poporodní hypotyreózy. Protilátky anti-TPO se často vyskytují bez přítomnosti autoprotilátek proti tyreoglobulinu, zejména u pacientů s malou strumou, a až u 64 % dokumentovaných případů autoimunitní hypotyreózy byly prokázány pouze protilátky anti-TPO. Protilátky anti-TPO jsou také často zjištěny u pacientů s jiným autoimunitním onemocněním, jako je revmatoidní artritida, Addisonova choroba a diabetes I. typu. Nízké hladiny jsou také detekovatelné až u 20 % asymptomatických jedinců, zejména u starších lidí a častěji u žen než u mužů, přestože klinický význam těchto autoprotilátek je nejasný.