Laboratoř klinické biochemie
a hematologie v Zábřehu.

Vitamin D

Vitamin D je steroidní prohormon rozpustný v tucích produkovaný fotochemicky hlavně v kůži z 7‑dehydrocholesterolu. Biologicky významné jsou dvě formy vitaminu D - vitamin D3 (cholekalciferol) a vitamin D2 (ergokalciferol). I když oba vitaminy D3 i D2 lze vstřebat z potravy (vitamin D2 je uměle vyráběn), touto formou se do těla dostává pouze 10-20 % vitaminu D. Oba vitaminy D3 i D2 bývají součástí vitaminových doplňků. Pomocí dvou hydroxylačních reakcí se vitamin D přeměňuje na aktivní hormon 1,25‑(OH)2‑vitamin D (kalcitriol). Pomocí první hydroxylace, která probíhá v játrech, se vitamin D přeměňuje na 25‑OH vitamin D. Pomocí druhé hydroxylace, která probíhá v ledvinách a řadě dalších tělních buněk, se 25‑OH vitamin D přeměňuje na biologicky aktivní 1,25‑(OH)2‑vitamin D. Většina buněk exprimuje receptor pro vitamin D a přibližně 3 % lidského genomu jsou přímo či nepřímo regulována endokrinním systémem vitaminu D. Hlavní zásobní formou vitaminu D je 25-OH vitamin D, který se nachází v krvi v koncentracích až 1 000x vyšších v porovnání s aktivním 1,25‑(OH)2‑vitaminem D. Biologický poločas 25‑OH vitaminu D je 2-3 týdny, zatímco biologický poločas 1,25‑(OH)2‑vitaminu D je 4 hodiny. Proto je 25‑OH vitamin D analytem zvoleným pro stanovení stavu vitaminu D. V epidemiologických studiích byla zjištěna vysoká globální prevalence nedostatku a deficitu vitaminu D. Mezi rizikové faktory deficitu vitaminu D patří nízká expozice slunečnímu záření, malnutrice, některé malabsorpční syndromy a onemocnění jater nebo ledvin. Měření stavu vitaminu D umožňuje preventivní a léčebné zásahy. Deficit vitaminu D způsobuje sekundární hyperparathyreózu a onemocnění, která mají za následek poškození metabolismu kostí (například rachitidu, osteoporózu, osteomalácii).